Frodo

  Výzkumný ústav oděvní

  Dnes již neexistující firma, která ale svého času znamenala špičku v oblasti výzkumu a vývoje ve své oblasti

Menu

Hlavní stránka

Procházka životem
Prostějov
Otinoves
Děda klempíř
ZDŠ na Husově náměstí
Gymnázium Jiřího Wolkera
VUT v Brně

Výzkumný ústav oděvní
Oborové výpočetní středisko
Počítač EC 1021
Minipočítač SM 4.20
Co jsem tam dělal já

Rolný s.r.o.
Nemocnice Prostějov

Co mě zajímá
Počítače
Počítačové hry
Doprava
Program BAHN
Literatura

Nápady
Rodina
Panstext

NET Rádio Rekordér

Literární tvorba
Abnormalita VR 873
Čestné jméno
Hůlka Vardy
Jiné místo, jiný čas
Metropolis
Myšlenkový pokus
Nepřítel čas
Šperky Albionu

Literární servery
Liter.cz
SASPI
(Metodika)

Odkazy

Prostějov
Pro Prostějov
Nemocnice Prostějov
Prostějovské odkazy
PVfree.net

SASPI
Liter.cz
Epika

Zbyňka Šolcová

Jízdní řády
České dráhy
ŽelPage
FTL a.s.
Dopravní web

Google
Seznam

Wikipedie

Pevnost.cz
Fantasy Planet

Spolužáci
Lidé.cz
Facebook

Podněty.cz
KOHRA Group s.r.o.

Prostějovský deník
Prostějovský večerník

Otinoves
Otinoves - nové
Mlékárna Otinoves

Návštěvy

TOPlist

Logo VÚO

Výzkumný ústav oděvní (VÚO) - historie
Oborové výpočetní středisko při VÚO
Počítač EC 1021
Minipočítač SM 4.20
Co jsem tam dělal já

Oborové výpočetní středisko při VÚO

Úkolem Oborového výpočetního střediska (OVS) bylo zavádění výpočetní techniky do podniků VHJ OP včetně komplexní softwarové podpory.

Původní počítače DP-100 české firmy Aritma (děrnoštítkové stroje) nebyly pro daný úkol to pravé, a tak se začalo uvažovat o mainframe IBM. Díky různým embargům a politickým tlakům z toho nakonec sešlo a jako standard byl vybrán český počítač EC 1021. Ten byl na konci 70-tých let (nepamatuji si již přesný rok) instalován ve VÚO. Další byl pak v roce 1983 uveden do provozu v OP.

Analytický a programátorský tým VÚO připravil řadu programů jako např. evidence náhradních dílů, hospodaření podnikových (spíš koncernových) prodejen, zpracování kontraktace hotových výrobků včetně nutných statistik pro stranu a vládu, evidence materiálu a mnoho dalších dílčích projektů. Všechny měly společný ráz, tehdy nevyhnutelný - dávkové zpracování ex-post. Data se naděrovala (z počátku doslova do děrných štítků) podle obdržených příslušných dokladů z podniků, nahrála se do počítače, provedlo se zpracování a vytiskly sestavy (protože se to "sjíždělo" na počítači, říkali jim mnozí nevzdělanci "sjetiny"). Ty se pak rozeslaly do příslušných podniků. Doba zpracování byla od týdnů do měsíců, takže si dovedete představit aktuálnost. Ale přesto to mělo význam - třeba u náhradních dílů se daly předem vytipovat ty, které již docházely, a přímo podle příslušné sestavy vystavit objednávky na jejich doplnění. Kontrakty (prodej) se taky prováděly na čtvrtletí dopředu, takže bylo dost času odhalit, které fazóny se mají šít, a které jsou propadáky.

Pochopitelně jsme si na počítači počítali výplaty.

Zcela zvláštní případ byl program pro stupňování střihů. Odborník jistě potvrdí, že je to v ručním provedení práce otravná a zdlouhavá. S pomocí počítače se to dělalo tak, že se základní střihy nasnímaly na souřadnicovém tabletu Digipos na děrné pásky, ty se zanesly na počítač, který provedl vlastní zpracování, a výstup se nahrál - podle potřeby - na děrnou pásku nebo devítistopou pásku magnetickou. Vykreslení všech velikostí střihů zajišťovalo off-line zařízení Digigraf, buď u nás nebo přímo v podniku, který si stupňování zadal. Na dnešní dobu nic moc ale toto je přesně příklad technologie, na které se stavěly i grafické programy pro Hvězdné války.

V roce 1983 bylo rozhodnuto o změně pilotního stroje VHJ. Stal se jím český minipočítač SM 4.20 (to mini nelze brát až tak doslova, pravda, stačil mu sál asi čtvrtinový oproti jedenadvacítce). Nastalo velké předělávání programů pro tento stroj, což není příliš zajímavé. Ale vznikaly i projekty nové - třeba rešeršní systém DAISY pro oddělení VTEI, který si (díky terminálu) mohli obsluhovat přímo pracovníci tohoto oddělení. Minipočítač sloužil i jako pořizovací zařízení dat pro EC 1021 (slovenský pořizovací systém Golem).

Když pak začala jedenadvacítka dodělávat, některé úlohy byly utlumeny, jiné se převedly na SM 4.20. Bylo to někdy v roce 1990, kdy jsme přešli na mzdy vypracované v Redapu. Přibližně v té době jsme zajišťovali zprovoznění jiného (tentokrát ruského) minipočítače řady SM v Severce Cvikov (tehdy pod tímto názvem firmy fungoval oděvní podnik).

Ale nebyli jsme jen takoví mainframe-maniaci. Již v roce 1986 se začaly do našeho ústavu šířit počítače osobní. Slušovické TNS GC (8-bit, někdy i harddisk - 20MB, jinak 8" diskety) a taky první PC XT a dokonce AT Commodore. Ty Commodory byly dokonce spojeny do LAN (AT-čko bylo nededikovaný server) a tým Ing. Zdeňka Ešlera na nich začal vyvíjet ambiciózní on-line projekt skladového hospodářství pro OP, který se podařilo s úspěchem realizovat. Dnes byste řekli - no a co - ale měli jste to vidět tehdy, když se místo obvyklých "sjetin" začaly na sklady distribuovat PC.

O dalších PC-projektech píši v procházce, stejně tak o neslavném konci našeho výpočetního střediska. Prostě pokrok se nedá zastavit a trh je nelítostný.

(c) 2010 - 2013 Pavel D. F. Hrubý, paveldf@gmail.com