Frodo

  Nemocnice Prostějov

  Nemocnice na kraji zájmu města

Menu

Hlavní stránka

Procházka životem
Prostějov
Otinoves
Děda klempíř
ZDŠ na Husově náměstí
Gymnázium Jiřího Wolkera
VUT v Brně

Výzkumný ústav oděvní
Oborové výpočetní středisko
Počítač EC 1021
Minipočítač SM 4.20
Co jsem tam dělal já

Rolný s.r.o.
Nemocnice Prostějov

Co mě zajímá
Počítače
Počítačové hry
Doprava
Program BAHN
Literatura

Nápady
Rodina
Panstext

NET Rádio Rekordér

Literární tvorba
Abnormalita VR 873
Čestné jméno
Hůlka Vardy
Jiné místo, jiný čas
Metropolis
Myšlenkový pokus
Nepřítel čas
Šperky Albionu

Literární servery
Liter.cz
SASPI
(Metodika)

Odkazy

Prostějov
Pro Prostějov
Nemocnice Prostějov
Prostějovské odkazy
PVfree.net

SASPI
Liter.cz
Epika

Zbyňka Šolcová

Jízdní řády
České dráhy
ŽelPage
FTL a.s.
Dopravní web

Google
Seznam

Wikipedie

Pevnost.cz
Fantasy Planet

Spolužáci
Lidé.cz
Facebook

Podněty.cz
KOHRA Group s.r.o.

Prostějovský deník
Prostějovský večerník

Otinoves
Otinoves - nové
Mlékárna Otinoves

Návštěvy

TOPlist

Někdejší logo prostějovské nemocnice Nemocnice Prostějov je úctyhodná instituce, která navazuje na více jak stoletou tradici zdravotnických služeb v Prostějově.

Tato stránka bude vypravovat o mém působení v nemocnici.

Do tehdejšího Sdružení zdravotnických zařízení jsem nastoupil v únoru 1996 jako programátor a systémový inženýr. Mezi mé první úkoly patřila správa počítačové sítě ekonomického útvaru včetně údržby softwarového produktu ISMO (Informační systém měst a obcí), který sloužil jako základní ekonomický software pro vedení účetnictví a výkaznictví. Síť byla tvořena jedním serverem se síťovým operačním systémem Novell Netware 3.12 a asi deseti stanicemi na ekonomickém odboru a třemi stanicemi na výpočetním středisku. Kromě údržby ISMO jsem programoval nadstavbové aplikace a též jsem se zapojil do zpracování dat pro vykazování zdravotní péče zdravotním pojišťovnám.

Vedoucím výpočetního střediska byl tehdy Ing. Josef Soldán, CSc. Pod jeho laskavým vedením přistoupila nemocnice k zásadnímu kroku v oboru IT - vybudování celoústavního informačního systému. Jelikož se tehdy nemocnice nacházela ve dvou areálech, byl pro aplikaci nemocničního informačního systému vybrán areál staré nemocnice, kde sídlilo i ústavní vedení. Výběrové řízení na dodavatele IS proběhlo ještě před mým nástupem, a to na podzim roku 1995. Vítězem se stala firma HiComp System CZ (dnes STAPRO). Její nemocniční informační systém (NIS) podle mého názoru patří k těm nejlepším, není-li vůbec nejlepším produktem tohoto typu v naší republice. I když jsem zprvu zastával jiné úkoly, práce s NIS mi učarovala natolik, že jsem se po boku svého kolegy a pozdějšího vedoucího Odboru informatiky Ladislava Poláka pustil do zavádění tohoto systému a převzal jsem odpovědnost za ekonomickou stránku projektu - výkaznictví pro zdravotní pojišťovny.

Zavádění NIS nebylo vždy jednoduché. Naučit všechny lékaře a sestry používat počítače znamenalo poměrně velké úsilí, rozhodně nestačilo úvodní školení, které organizovala dodavatelská firma. Ke kladům systému fy. HiComp patří fakt, že běží jako terminálová aplikace na serveru s operačním systémem typu UNIX (původně Novell UNIXWare, nyní Linux). Znamená to možnost použití poměrně levných klientských počítačů, které ani nemusejí mít pevný disk. Navíc je aplikace plně soustředěna do procesu na serveru, takže výpadek klientského počítače neznamená vůbec žádnou ztrátu dat. Po restartu se NIS objeví přesně v tom stavu, ve kterém se nacházel v okamžiku havárie. To znamená, že pokud nespadne server (nebo konkrétní terminálový proces, i to se občas může stát), uživatel může v klidu pracovat. Jak jsem již naznačil, začátky byly svízelné. Už si přesně nevzpomínám, kolik stanic jsme na začátku měli, ale rozhodně jich bylo víc než 50. A v roce 1996 ještě kvalita hardware serverů pro tak náročné aplikace byla poněkud nedostatečná. Časté padání serveru ve dne i v nočních hodinách působilo problémy uživatelům i nám správcům. I když se dodavatel snažil o maximální podporu, pro některé uživatele to znamenalo značný odpor k výpočetní technice, který jsme jen nesnadno zdolávali.

Postupem času se ale situace začala vyjasňovat. NIS byl stále spolehlivější, uživatelé si zvykli a před námi stál další úkol - rozšíření NIS do areálu nové nemocnice. Propojení se nám podařilo realizovat pomocí mikrovlnného spoje, server zůstal na původním místě a areál nové nemocnice se stal další připojenou sítí. Zde se rozšiřování NIS věnovali jiní pracovníci, takže moje zásluhy na tomto poli nejsou téměř žádné. Místo toho jsem se stále věnoval zdravotním pojišťovnám a ekonomickému systému. Ve FoxPro jsem programoval nadstavby a aplikace, které ekonomům pomáhaly v jejich práci.

V roce 1998 se začal naší sítí šířit internet. První připojení (po zkušebním provozu jednoho počítače dial-up) bylo poměrně mizerné, přesto jsme se ihned pustili do propagace sítě sítí mezi lékaři a taky jsme začali připravovat první webové stránky nemocnice. Brzy jsme kromě veřejných stránek spustili i projekt nemocničního intranetu, jehož pozdější prudký rozvoj znamenal plnou internetovou gramotnost téměř všech pracovníků v nemocnici.

Jak se měnila nemocniční síť, měnily se i moje úkoly. Původní počet čtyř pracovníků výpočetního střediska nemohl stačit, a tak se nový Odbor informatiky pod vedením Ladislava Poláka musel rozšířit a nastala další specializace jeho pracovníků. Původní ekonomický systém ISMO byl nahrazen vyspělejším software Fenix a jeho údržbu a správu zajišťovala referentka, která převzala i praktickou část agendy zpracování výkazů pro zdravotní pojišťovny. To mi umožnilo více se věnovat analytické a programátorské činnosti. Spolu s novým systémovým inženýrem Ing. Michalem Kočířem a panem vedoucím jsme začali vyvíjet systém pro dávkové zpracování statistických informací v rámci intranetu. Účelem tohoto snažení mělo být snadné zadávání i vyzvedávání výsledků někdy i poměrně náročných aplikací přímo konkrétním uživatelem. Pokračoval jsem v analýze a programování software pro tuto službu, za největší projekty považuji systém sledování preskripce léčiv i zdravotnického materiálu a poměrně náročný program pro tvorbu podkladů pro statistické výkazy ÚZIS ambulantní složky.

Náročnost práce a stálý stres vedly k problémům. Postupem času jsem stále méně zvládal složitou práci a pod tlakem okolností jsem se sesypal. Výsledkem byla dlouhodobá pracovní neschopnost a následný odchod do invalidního důchodu. Tím moje účinkování na půdě Nemocnice Prostějov prakticky skončilo. Nebylo to po mé vůli, ale zdraví si člověk nadiktovat nemůže, musí přijmout i trpké důsledky nemoci. Když hodnotím své profesní působení, znamenala pro mě nemocnice poměrně důležitou etapu v životě a nadále zůstávám jejím příznivcem. Vynikající kolektiv mých kolegů se změnil v přátele, které rád navštívím a jako emeritní zaměstnanec se stále cítím být součástí tohoto společenství. Pokud se můj zdravotní stav někdy zlepší, určitě bych se do nemocnice rád vrátil, bude-li to možné. Pokud to možné nebude, zůstane tato instituce natrvalo v mém srdci, stejně jako Výzkumný ústav oděvní a firma Rolný.

(c) 2010 - 2013 Pavel D. F. Hrubý, paveldf@gmail.com