Frodo

  Výzkumný ústav oděvní

  Dnes již neexistující firma, která ale svého času znamenala špičku v oblasti výzkumu a vývoje ve své oblasti

Menu

Hlavní stránka

Procházka životem
Prostějov
Otinoves
Děda klempíř
ZDŠ na Husově náměstí
Gymnázium Jiřího Wolkera
VUT v Brně

Výzkumný ústav oděvní
Oborové výpočetní středisko
Počítač EC 1021
Minipočítač SM 4.20
Co jsem tam dělal já

Rolný s.r.o.
Nemocnice Prostějov

Co mě zajímá
Počítače
Počítačové hry
Doprava
Program BAHN
Literatura

Nápady
Rodina
Panstext

NET Rádio Rekordér

Literární tvorba
Abnormalita VR 873
Čestné jméno
Hůlka Vardy
Jiné místo, jiný čas
Metropolis
Myšlenkový pokus
Nepřítel čas
Šperky Albionu

Literární servery
Liter.cz
SASPI
(Metodika)

Odkazy

Prostějov
Pro Prostějov
Nemocnice Prostějov
Prostějovské odkazy
PVfree.net

SASPI
Liter.cz
Epika

Zbyňka Šolcová

Jízdní řády
České dráhy
ŽelPage
FTL a.s.
Dopravní web

Google
Seznam

Wikipedie

Pevnost.cz
Fantasy Planet

Spolužáci
Lidé.cz
Facebook

Podněty.cz
KOHRA Group s.r.o.

Prostějovský deník
Prostějovský večerník

Otinoves
Otinoves - nové
Mlékárna Otinoves

Návštěvy

TOPlist

Logo VÚO

Výzkumný ústav oděvní (VÚO) - historie
Oborové výpočetní středisko při VÚO
Počítač EC 1021
Minipočítač SM 4.20
Co jsem tam dělal já

Co jsem tam dělal já

V roce 1985 vedl výpočetní středisko Ing. Zdeněk Frňka. Vedoucím provozu byl můj učitel z gymnázia Ing. Alois Václavek. Když jsem skončil se školou, přijal mě jako operátora na EC 1021. Operátor byla nejnižší funkce přímo u počítače. Vykonávaly ji především mladé ženy, vím jen o třech chlapech, co se za mého působení v OVS jako operátoři vystřídali. Byla to práce málo placená, takže se kolektiv stále měnil. Pracovali jsme na směny, někdy i noční, ale to obvykle pod bedlivým dohledem provozního programátora Jarka Mrňky nebo samotného pana vedoucího.

Co to obnášelo? No především běhat kolem všech periférií. Nasazovat disky a magnetické pásky podle stádia právě prováděné úlohy, dávat do tiskárny ten správný papír (pokud byl s kopiemi, tak pokud možno uhlem kopíráku dolů), strkat do snímačů děrné štítky a pásky se vstupními daty a pak práce nejvznešenější - zadávání povelů z psacího stroje konzoly počítače. Většinou jsme byli na směně 2 (občas to musel zvládnout jeden). Nebylo to zase tak hrozné. Jedna fáze - JOB - úlohy se stejným nasazením médií trvala kolem hodiny. Takže rychle všechno připravit, zadat povel a pak jen dohlížet. Padalo to často. Takže se restartovalo a s pomocí techniků a provozního programátora se hledaly chyby a prováděla se jejich eliminace. Pravidelně jeden den v týdnu byla půlsměnová profylaktická odstávka - operátoři v té době museli umývat počítač, vysávat tiskárny a provádět jiné pořádkové činnosti. Jako například čištění magnetických disků. To se takový disk nasadil do odkrytované mechaniky (tzv. pračky), roztočil se jednou rukou a druhou rukou se pucovaly jednotlivé plochy plastovým klacíkem omotaným antistatickou utěrkou namočenou v Isopropylalkoholu. Mezitím technici rozebrali, co se dalo, a (většinou) to zase složili dohromady.

Když v prosinci 1985 odešel Jarek budovat výpočetku do Dukovan, neváhal jsem a přijal místo provozního programátora. To byl takový softwarový mág mezi operátory. Když se to řádně seklo, musel vykoumat proč. Tak 90 procent chyb bylo zaviněno hardwarem - ale to se muselo napřed technikům dokázat, jinak tomu nevěřili. A i potom se muselo něco s rozpracovanou úlohou udělat. Pokud možno tak, aby nebyl obtěžován autor programu - vývojáři byli vyšší kasta, ke které se muselo přistupovat s úctou. Na svou "obhajobu" musím doznat, že já přílišným respektem netrpěl, a tak museli trpět autoři - jo ve dvaceti je člověk King a všichni musí z cesty. Nejoblíbenější softwarovou chybou byla E048 - chyba dat. Znamenalo to obvykle, že si program odskočil v paměti někam, kde neměl co dělat. Nejčastěji do pole proměnných, které začal považovat za instrukce (nebo naopak považoval své instrukce za data a začal se v nich hrabat). To se muselo zjistit ve výpisu operační paměti. Naštěstí jí bylo jen 64 kB a většinou se nepoužila celá. To dnešní programátoři systémových prostředků a céčkaři mají trochu horší - ale zase ty core většinou nemusejí tisknout na papír. Na EC 1021 se prostě po takovém zámelu paměť automaticky vytiskla a muselo se hledat, kde se zrovna program nacházel, odškrtávat jednotlivé instrukce a simulovat zpětně, co se odehrávalo před havárií. Kdo to zná, tomu nemusím vykládat, jak je to příjemné.

Takže to jsem se trochu obšírněji zmínil o používané technice a nyní již stručněji. Moje povinnosti se postupně rozšiřovaly, a tak jsem časem dostal na starost i počítač SM 4.20, kde to bylo již trochu víc na úrovni. Stále jsem plodil nějaké softwary a dával do pořádku dokumentaci, což přivádělo operátory k šílenství. Občas to ale k něčemu bylo a pár udělátek možná práci přece jen zjednodušilo - hlavně na té SM. Jelikož jsem se nebránil, dostával jsem práce stále více - a přitom místo provozního programátora mohla být tak skvělá zašívárna. To už jsem opravdu začal programovat - většinou v týmu - na minipočítači třeba ty mzdy v Redapu (hlavním programátorem byl RNDr. Milan Fňašek), na TNS a PC pak kontrakty (tým pana Malečka a Ing. Václavka) v Pascalu a později ve FoxPlus. Taky jsem v Cobolu předělal terminálové rozhraní pro rešeršní systém DAISY na stav odpovídající skutečnosti, že se již data nezadávají z psacího stroje, ale přes obrazovkový terminál.

Redap - ta byla vůbec věc. Ryze český databázový prostředek doktora Šantla a jeho kolektivu, který dokázal zvýšit průchodnost úloh na minipočítači SM podstatným způsobem. Perfektně využíval prostředí dávkového procesoru systému RSX a nezatěžoval nevelkou paměť zbytečně dlouhými úlohami. Kromě mezd jsme se pokoušeli i o jiné aplikace a většinou to fungovalo. Bohužel, v prostředí MS-DOS se už moc neuchytil. Pravda je, že to byl spíš matematický hlavolam, než programovací jazyk, ale kdo byl odkojen Fortranem a Assemblerem, pro toho to byla paráda (nic proti Cobolu, ale jeho databázový stroj RMS pod RXS byl nenažraný jak Windows na pécéčku). Pro zajímavost: Redap je stále vyvíjen a používán. Zájemce může navštívit stránky jeho tvůrců.

Po roce 1989 se (jak jsem už uvedl v procházce) naše výpočetka postupně rozpadla. Oba mainframy postupně odešly do počítačového ráje a já měl za úkol zavést účetnictví na PC. Napřed jsem se snažil programovat, to pod vedením nového vedoucího VS pana Malečka, ale bohužel jsem byl v této oblasti nezkušený a nedal na jeho rady - a tak se to nepovedlo. Koupili jsme mzdy od PC.Systemu z Olomouce. Ty byly vcelku dobré. Ale pak jsem se tehdejší vedoucí účtárny nechal dotlačit k nákupu účetnictví DUO firmy Gandalf software, a to byla vcelku dobrá katastrofa. Nakonec jsem od autora (byl skutečně jen jeden) získal zdrojové programy a upravil je do chodícího stavu, jenomže to již nastupovala doba pana Rolného a nová vedoucí účtárny poměrně správně usoudila, že to není ono. Ale o tom zase až v kapitole Rolný s.r.o..

(c) 2010 - 2013 Pavel D. F. Hrubý, paveldf@gmail.com