Frodo

  Procházka životem počítačového šílence

  Malé životopisné ohlédnutí jednoho věčně mladého muže z Prostějova

Menu

Hlavní stránka

Procházka životem
Prostějov
Otinoves
Děda klempíř
ZDŠ na Husově náměstí
Gymnázium Jiřího Wolkera
VUT v Brně

Výzkumný ústav oděvní
Oborové výpočetní středisko
Počítač EC 1021
Minipočítač SM 4.20
Co jsem tam dělal já

Rolný s.r.o.
Nemocnice Prostějov

Co mě zajímá
Počítače
Počítačové hry
Doprava
Program BAHN
Literatura

Nápady
Rodina
Panstext

NET Rádio Rekordér

Literární tvorba
Abnormalita VR 873
Čestné jméno
Hůlka Vardy
Jiné místo, jiný čas
Metropolis
Myšlenkový pokus
Nepřítel čas
Šperky Albionu

Literární servery
Liter.cz
SASPI
(Metodika)

Odkazy

Prostějov
Pro Prostějov
Nemocnice Prostějov
Prostějovské odkazy
PVfree.net

SASPI
Liter.cz
Epika

Zbyňka Šolcová

Jízdní řády
České dráhy
ŽelPage
FTL a.s.
Dopravní web

Google
Seznam

Wikipedie

Pevnost.cz
Fantasy Planet

Spolužáci
Lidé.cz
Facebook

Podněty.cz
KOHRA Group s.r.o.

Prostějovský deník
Prostějovský večerník

Otinoves
Otinoves - nové
Mlékárna Otinoves

Návštěvy

TOPlist

Můj život by se dal charakterizovat jako pouť z ústavu do ústavu. Vzhledem k tomu, že se mým osudem staly počítače, je to možná příznačné.

Narodil jsem se v roce 1965 na dnešním úřadu práce (tehdy to samozřejmě byla porodnice Okresního ústavu národního zdraví) v Prostějově. Svých prvních pět let jsem ale prožil v obci Otinoves. Byla to šťastná léta. Prožil jsem je se svými rodiči, babičkou a nezapomenutelným dědou klempířem. V roce 1970 ale moji rodiče dostali byt v 11 patrové králíkárně v Prostějově a všechno bylo jinak.

Školu jsem tedy vychodil v prostějovské ZDŠ na Husově náměstí a pokračoval jsem na Gymnáziu Jiřího Wolkera (podle tehdejšího pana ředitele to byl taky "ústav"). V roce 1984 jsem tu odmaturoval a pokusil se o studium na VUT v Brně - to se ale nezdařilo a musel jsem do "pracovního procesu".

A tak jsem v dubnu 1985 nastoupil do Výzkumného ústavu oděvního (VÚO) jako operátor výpočetního střediska. Už za rok jsem se vypracoval na místo provozního programátora a pak už jen oprašoval ty různé předpotopní mašiny EC 1021 a SM 4.20. Ne, nestěžuji si, byly to pěkné časy, když 256 kilobytů RAM muselo stačit pro několik terminálů. Ale nutně mě to muselo poznamenat.

Útěchou mi může být, že jsme byli v Oborovém výpočetním středisku VHJ OP jakási místní elita. Provozní oddělení bylo sice jen servis té elity, ale to nevadí. O programech, které jsem v Assembleru, Cobolu, Pascalu a Redapu na těchto mašinách vyplodil, už dnes nemá cenu mluvit. Změna nastala až nástupem slušovických TNS a hlavně PC. Tehdy jsem konečně mohl začít dělat pomocného vývojového programátora. V Turbo Pascalu jsme vyrobili spolu s analytikem p. Malečkem a mým tehdejším šéfem Ing. Václavkem program pro kontraktaci oděvů a prádla pro "naše" oděvářské podniky.

To už ale doba "reálného socialismu" končila a rok 1989 znamenal závažné změny i v našem ústavu. Výpočetní středisko se prakticky rozpadlo (pokud si pamatuji, zůstalo nás tam pod vedením p. Malečka asi 7). SMEPka ještě dodělávala a my jsme se "vrhli" na předělání našich kontraktů do FoxPlus (kromě toho jsme se pokoušeli i o MTZ, ZP a pár jiných drobností).

V roce 1994 koupil barák Výzkumáku i se zaměstnanci Ing. Arnošt Rolný a od února 1995 jsme již figurovali pod značkou Rolný s.r.o.. Neviditelná ruka trhu ukončila veškeré výzkumné a vývojové činnosti a já se stal pomocným účetním (který se mimochodem staral o počítače - prostě kušuj a makej "stará strukturo"). Ve skutečnosti jsem panu Rolnému fandil, jenže pomluvy taky nechodí po horách... V prostředí, kdy je firma svatá, a přestože se hroutí, nesmí se to říkat nahlas, jsem vydržel přesně rok.

V únoru 1996 jsem nastoupil do zatím svého posledního ústavního zařízení - Nemocnice Prostějov (tehdy ještě Sdružení zdravotnických zařízení). Toto poslední zaměstnání mě poznamenalo natolik, že jsem skončil v invalidním důchodu :-(

V současnosti se snažím naplnit svůj život nějakým smysluplným počínáním, kterým bych společnosti alespoň částečně kompenzoval náklady, které do mě formou invalidního důchodu vkládá. Nejde to snadno, nemoc dotírá, konečně, kdybych byl zdravý, důchod bych nepotřeboval. Ale nestěžuji si. Snad nejvíce času věnuji literatuře - jak vlastní literární tvorbě, tak editorské a redakční práci na literárních serverech. Kromě toho píšu Naprosto šílený blog a svého času jsem působil jako obránce Pevnosti.cz.

Již o něco dříve jsem se zapojil do budování webu Projektů pro Prostějov, účast na těchto projektech jsem ale musel ze zdravotních důvodů v současnosti dočasně přerušit, stejně jako práci redaktora webu a pomocníka hot-line v občanském sdružení PVfree.net.

Tím ale moje aktivity nekončí. Začal jsem se aktivně zajímat o chov koček. Už delší dobu chodím za kočkami paní Klímové na Dolní ulici, sleduji, jak o ně pečuje, a bavím se s nimi, v roce 2009 ke mně přišel kocour Vajdík a v následujícím roce jsem se ujal malého Míšu. Na prostějovské hody roku 2012 Míša bohužel po těžké nemoci svoji pouť na tomto světě ukončil, takže mně a Vajdíkovi zůstávají jen vzpomínky...

Začal jsem se taky zajímat o komunitní servery. Kromě Spolužáků, kde jsem byl pomocným správcem ve své někdejší gymnaziální třídě a ve třídě ze základní školy, zapojuji se občas do komunitního života na populárním Facebooku.

Také jsem se stal členem občanského sdružení Podněty.cz a pokud zdraví alespoň trošku dovolilo, snažil jsem se prosadit do života projekt Národní databáze občanských projektů.

Mou poslední novou činností je redakční práce na webu vznikající firmy mého kamaráda KOHRA Group s.r.o., kde bych chtěl alespoň částečně pomáhat i s kanelářskou prací.

Mým velkým snem je založit si vlastní firmu zabývající si vzájemnou svépomocnou činností občanů s postižením, ale k realizaci tohoto snu povede ještě dlouhá cesta. Také bych velice rád někdy realizoval svoji vizi komunitní síťové hry s pracovním názvem Moravia Magna, která by učila mladé lidi životu v občanské společnosti.

Je toho hodně, co bych chtěl dělat, nudou rozhodně netrpím. Nejvíc ale toužím po zdraví, kterého se mi nedostává, takže i na všechnu tu práci je příliš málo sil...

(c) 2010 - 2013 Pavel D. F. Hrubý, paveldf@gmail.com