Procházka životem počítačového šílence

Pozor! Tato stránka není nadále aktualizována. Pokračujte na nový web.

Můj život by se dal charakterizovat jako pouť z ústavu do ústavu. Vzhledem k tomu, že se mým osudem staly počítače, je to možná příznačné.

Narodil jsem se v roce 1965 na dnešním úřadu práce (tehdy to samozřejmě byla porodnice Okresního ústavu národního zdraví) v Prostějově. Svých prvních pět let jsem ale prožil v obci Otinoves. Byla to šťastná léta. Prožil jsem je se svými rodiči, babičkou a nezapomenutelným dědou klempířem. V roce 1970 ale moji rodiče dostali byt v 11 patrové králíkárně v Prostějově a všechno bylo jinak.

Školu jsem tedy vychodil v prostějovské ZDŠ na Husově náměstí a pokračoval jsem na Gymnáziu Jiřího Wolkera (podle tehdejšího pana ředitele to byl taky "ústav"). V roce 1984 jsem tu odmaturoval a pokusil se o studium na VUT v Brně - to se ale nezdařilo a musel jsem do "pracovního procesu".

A tak jsem v dubnu 1985 nastoupil do Výzkumného ústavu oděvního (VÚO) jako operátor výpočetního střediska. Už za rok jsem se vypracoval na místo provozního programátora a pak už jen oprašoval ty různé předpotopní mašiny EC 1021 a SM 4.20. Ne, nestěžuji si, byly to pěkné časy, když 256 kilobytů RAM muselo stačit pro několik terminálů. Ale nutně mě to muselo poznamenat.

Útěchou mi může být, že jsme byli v Oborovém výpočetním středisku VHJ OP jakási místní elita. Provozní oddělení bylo sice jen servis té elity, ale to nevadí. O programech, které jsem v Assembleru, Cobolu, Pascalu a Redapu na těchto mašinách vyplodil, už dnes nemá cenu mluvit. Změna nastala až nástupem slušovických TNS a hlavně PC. Tehdy jsem konečně mohl začít dělat pomocného vývojového programátora. V Turbo Pascalu jsme vyrobili spolu s analytikem p. Malečkem a mým tehdejším šéfem Ing. Václavkem program pro kontraktaci oděvů a prádla pro "naše" oděvářské podniky.

To už ale doba "reálného socialismu" končila a rok 1989 znamenal závažné změny i v našem ústavu. Výpočetní středisko se prakticky rozpadlo (pokud si pamatuji, zůstalo nás tam pod vedením p. Malečka asi 7). SMEPka ještě dodělávala a my jsme se "vrhli" na předělání našich kontraktů do FoxPlus (kromě toho jsme se pokoušeli i o MTZ, ZP a pár jiných drobností).

V roce 1994 koupil barák Výzkumáku i se zaměstnanci Ing. Arnošt Rolný a od února 1995 jsme již figurovali pod značkou Rolný s.r.o.. Neviditelná ruka trhu ukončila veškeré výzkumné a vývojové činnosti a já se stal pomocným účetním (který se mimochodem staral o počítače - prostě kušuj a makej "stará strukturo"). Ve skutečnosti jsem panu Rolnému fandil, jenže pomluvy taky nechodí po horách... V prostředí, kdy je firma svatá, a přestože se hroutí, nesmí se to říkat nahlas, jsem vydržel přesně rok.

V únoru 1996 jsem nastoupil do zatím svého posledního ústavního zařízení - Nemocnice Prostějov (tehdy ještě Sdružení zdravotnických zařízení). Toto poslední zaměstnání mě poznamenalo natolik, že jsem skončil v invalidním důchodu :-(

I v důchodu jsem se snažil naplnit svůj život nějakým smysluplným počínáním, kterým bych společnosti alespoň částečně kompenzoval náklady, které do mě formou invalidního důchodu vkládá. Nejde to snadno, nemoc dotírá, konečně, kdybych byl zdravý, důchod bych nepotřeboval. Ale nestěžuji si. Snad nejvíce času jsem věnoval literatuře - jak vlastní literární tvorbě, tak editorské a redakční práci na literárních serverech. Kromě toho jsem psal Naprosto šílený blog a svého času jsem působil jako obránce Pevnosti.cz.

Již o něco dříve jsem se zapojil do budování webu Projektů pro Prostějov, účast na těchto projektech jsem ale musel ze zdravotních důvodů ukončit, stejně jako práci redaktora webu a pomocníka hot-line v občanském sdružení PVfree.net.

Tím ale moje aktivity nekončí. Začal jsem se aktivně zajímat o chov koček. Už delší dobu chodím za kočkami paní Klímové na Dolní ulici, sleduji, jak o ně pečuje, a bavím se s nimi, v roce 2009 ke mně přišel kocour Vajdík a v následujícím roce jsem se ujal malého Míšu. Na prostějovské hody roku 2012 Míša bohužel po těžké nemoci svoji pouť na tomto světě ukončil, takže mně a Vajdíkovi zůstávají jen vzpomínky... Kočičí anabáze ale pokračuje. V roce 2014 jsem přijal z útulku dvouletého kocoura Hanýska, v roce 2016 pak malého bílomourka, kterého jsem pojmenoval Míša č. 2, protože se prvnímu Míšovi hodně podobá. Nyní tedy moje domácnost patří třem kocourům, kteří mě tu zatím naštěstí trpí jako svého sluhu.

Začal jsem se taky zajímat o komunitní servery. Kromě Spolužáků, kde jsem byl pomocným správcem ve své někdejší gymnaziální třídě a ve třídě ze základní školy, zapojuji se občas do komunitního života na populárním Facebooku. Používám i síť LinkedIn a v poslední době jsem pod přezdívkou HaStrMan (@paveldf) začal na Twitteru vydávat vysněné Hanácké střípky (formou odkazů na články z regionu Olomoucké aglomerace). Patří k tomu i stejnojmenný blog, ale ten se moc nepovedl...

Také jsem se stal členem občanského sdružení Podněty.cz a pokud zdraví alespoň trošku dovolilo, snažil jsem se prosadit do života projekt Národní databáze občanských podnětů.

Následovala redakční práce na webu firmy mého kamaráda KOHRA Group s.r.o., kde jsem pomáhal i s kanelářskou prací.

No vymýšlel jsem ledacos. Třeba jsem chtěl založit firmu pro zaměstnání zdravotně postižených, ale to se ukázalo být nad moje síly. Potom jsem chtěl naprogramovat webovou hru Moravia Magna, kde by se mladí lidé učili demokracii, ale i to bylo příliš velké sousto.

Nedlouhý čas jsem se pokoušel pracovat na zkrácený úvazek ve firmě CUTTER Systems spol. s r.o.. Dělal jsem tam zejména uživatelskou podporu, ke které patřily i noční služby na telefonu. Ze začátku to šlo, pak se ale nějak zvýšily nároky zaměstnavatele a já skončil (podobně jako už předtím v nemocnici) na roční neschopence. Plný invalidní důchod (stupeň 3) jsem ale nedostal, musím si vystačit se stupněm 2 a žít z úspor.

V současnosti vhodnou práci marně hledám. Měl jsem nabídku práce programátora v jedné firmě v Olomouci, dokonce jsem už byl přijat a stačilo podepsat smlouvu, bohužel jsem se z toho všeho dojíždění poněkud zhroutil a ze zaměstnání sešlo. Tak nyní převážně hraji online webové hry a v reálném životě jsem pořád jen obyčejný chudobný počítačový šílenec.

Je toho hodně, co bych chtěl dělat, nudou rozhodně netrpím. Nejvíc ale toužím po zdraví, kterého se mi nedostává...

Procházka životem počítačového šílence

Malé životopisné ohlédnutí jednoho věčně mladého muže z Prostějova