Frodo

  Děda klempíř

  František Hrubý

Menu

Hlavní stránka

Procházka životem
Prostějov
Otinoves
Děda klempíř
ZDŠ na Husově náměstí
Gymnázium Jiřího Wolkera
VUT v Brně

Výzkumný ústav oděvní
Oborové výpočetní středisko
Počítač EC 1021
Minipočítač SM 4.20
Co jsem tam dělal já

Rolný s.r.o.
Nemocnice Prostějov

Co mě zajímá
Počítače
Počítačové hry
Doprava
Program BAHN
Literatura

Nápady
Rodina
Panstext

NET Rádio Rekordér

Literární tvorba
Abnormalita VR 873
Čestné jméno
Hůlka Vardy
Jiné místo, jiný čas
Metropolis
Myšlenkový pokus
Nepřítel čas
Šperky Albionu

Literární servery
Liter.cz
SASPI
(Metodika)

Odkazy

Prostějov
Pro Prostějov
Nemocnice Prostějov
Prostějovské odkazy
PVfree.net

SASPI
Liter.cz
Epika

Zbyňka Šolcová

Jízdní řády
České dráhy
ŽelPage
FTL a.s.
Dopravní web

Google
Seznam

Wikipedie

Pevnost.cz
Fantasy Planet

Spolužáci
Lidé.cz
Facebook

Podněty.cz
KOHRA Group s.r.o.

Prostějovský deník
Prostějovský večerník

Otinoves
Otinoves - nové
Mlékárna Otinoves

Návštěvy

TOPlist

Děda, babička a já

Vzpomínku na svého dědu Františka Hrubého nemohu na svých stránkách pominout. Byl to poctivý řemeslník a dobrý člověk, který mne dost naučil, byť si mnohé uvědomuji až dnes.

Narodil se v chudé otinoveské rodině a po obecné škole, již jako sirotek, nastoupil do učení ke klempířskému mistrovi do Plumlova. Po vyučení tam nějaký čas zůstal a potom léta pracoval u malé firmy Hradečný v Prostějově (vlastně živnostníka). Této firmě zůstal až do svých 70 let věrný. I když byl politicky levicového zaměření, nikdy se nesmířil s nuceným "přijetím" (vlastně celé poválečné Soc. dem. strany) do KSČ a v osmašedesátém jim s rudou legitimací praštil. Nikdy nepracoval ve státním podniku.

Na konci dvacátých let si našel nevěstu - moji babičku Marii Dvořákovou. Přes nedostatek peněz pro ni postavil chalupu a zde pak vychoval mého tátu. Během války prošli vystěhováním do Krumsína a po válce se do Otinovsi vrátili. Chalupu opravili a zůstali v ní celý zbytek života. Babička si nedlouho po válce zle polámala nohu a léta pak žila z invalidního důchodu. Přesto vše přežili a dočkali se zlaté svatby. Pádu komunistů se ale již děda a babička nedočkali.

Ze svého řemesla zvládal děda hodně. Jak stavební klempířinu, tak formy na dorty, kropící konve a jiné plechové drobnosti. Opravil kdeco - hrnce i chladiče do kombajnů. Kromě toho se vyznal i v zedničině a pokrývačské práci. Jeho povahu vykresluje přístup k potřebnému člověku: "Spravil sem ji ten hrnec a dal sem ji za to deset vajec".

Přesto byl pragmatik. Věděl, že nemá cenu se příliš odlišovat. Uznával jen manuální práci. Často mi říkával "Te seš nejaké chlap? Z tebe nic nebode, leda do kancelářa se hodiš." Dost jsem se na něj zlobil, chtěl jsem mu dokázat, že budu taky řemeslník - ale nakonec měl pravdu - uměl člověka odhadnout.

Co mě ale nejvíc dnes životem provází, je jeho myšlenka "Každá vira je spasitelná." Tím v jednoduchosti "trhnul" všechny teology a mystiky. Z této naděje se dá žít i umírat.

(c) 2010 - 2013 Pavel D. F. Hrubý, paveldf@gmail.com