Rolný s.r.o

Pozor! Tato stránka není nadále aktualizována. Pokračujte na nový web.

Tato stránka se rozhodně nesnaží být nějakým oficiálním portálem firmy. Jde spíš o subjektivní pohled běžného pracovníka. Pokud by přesto někomu připadala neadekvátní, nedá se nic dělat. Privatizace není legrace.

Budova firmy Rolný na rohu Svatoplukovy a Třebízského ulice (dnes archiv)

Pan Ing. Arnošt Rolný koupil budovu VÚO v roce 1994. Šlo zde o případ továrny znárodněné rodině Rolných již před rokem 1948. Proto ji nedostal zpátky v restituci a musel o ni soutěžit podáním privatizačního projektu (vzpomínáte si ještě?) a zaplatit za ni. Už to samo o sobě bylo poněkud kruté. Lidé formátu pana Rolného ale přijmou i krutou výzvu, mají-li solidní záměr a chtějí-li navázat na tradici svých předků.

Budova prošla náročnou rekonstrukcí. Bylo vybudováno solidní zázemí pro vedení firmy i pro její zaměstnance. Hlavní byly ale moderní technologie přípravy výroby, střihárny, šicích dílen, žehlírny a dalších provozů. Taky administrativa dostala počítače propojené do sítě se sklady a nové sdílené softwarové řešení firmy Gamasoft na bázi prostředí Magic izraelské provenience (kromě mezd a personalistiky, zde se udržel PC.System). Pro pana Rolného jsme byli spolupracovníci, nejen pouzí zaměstnanci.

Cílem bylo navázat na firmu Rolný z meziválečné doby v produkci kvalitní pánské konfekce. Nemělo však zůstat jen u toho. Smělý projekt RFC (Rolny Fashion Club) měl změnit styl tvorby konfekce na "konfekční šití na míru". Základem se měla stát síť podnikových prodejen, kde by kromě nabídky běžných výrobků byl specialista, jehož úkolem by bylo zákazníka, který o luxusní služby RFC projeví zájem, změřit a poslat pomocí počítače jeho míry do firmy. Zde by se ihned na dalším počítači v oddělení přípravy střihů provedla modifikace standardního návrhu modelu na konkrétní míry zákazníka, dokumentace by putovala do střihárny a odtud by již nastříhaný materiál, připravený k šití, odcházel na dílny. Cílový stav doby, od změření zákazníka po dodání na prodejnu a konečnou úpravu při jediné zkoušce přímo na místě prodeje, neměl přesáhnout 3 dny (včetně zahraničních prodejen). Bohužel, když se dnes podívám po nabídkách internetových obchodů, není po více jak 10 letech ani služba podstatně jednodušší v našich krajích mnohdy technicky možná, byť se o něco podobného pokoušel Oděvní podnik Profashion (tzv měřenky) a po jeho krachu AMF Reece.

Firma Rolný nakonec měla prodejny pouze v Prostějově, Praze a Brně. Smělé záměry jsou zajisté hodny smělých lidí. A zde musím, bohužel, (subjektivně) konstatovat, že ani ve vedení holdingu ani ve firmě samé nebyla úroveň vedoucích pracovníků vždy dostatečná. Navíc se firma profilovala v době našeho divokého kapitalismu, kdy největší objem prodeje konfekce zůstává na prodejcích pocházejících ze zemí dalekého východu. A ještě tu byl již zmíněný velký konkurent přímo v Prostějově - OP-Profashion. A časem další a další.

Moje působení ve firmě bylo poněkud tristní. Konfekční firma pochopitelně programátora "nepotřebuje". Postupně jsem se tak propadal, až jsem skončil na místě pomocného účetního. K tomu jsem ale byl správcem sítě, udržoval v chodu program pro mzdy a vybudoval, myslím vcelku schopný, systém přístupu uživatelů k síti i programům jako takovým, pomocí jednoduchých dávkových nabídek. A na tu "skutečnou" programátorskou práci taky zbylo. Jedním z hřebíčků do rakve kvality personálu šicích dílen se totiž paradoxně stal systém úkolové mzdy, pro který bylo třeba zpracovat specifický program pořízení úkolových lístků. Koncem roku 1995 se začal prosazovat problém vnitropodnikového účetnictví. Řešení mělo být provedeno v QuatroPro (já nevím, co některé manažery na těch tabulkáčích tak fascinuje). Odmítnutí nepřipadalo v úvahu. Moje šéfová vyznávala náboženství věrnosti k firmě do naprosté dokonalosti. Navíc dělat složitou analytickou a programátorskou práci v podmínkách a za plat pomocného účetního - to je trochu příliš. V únoru 1996 jsem proto s úlevou nastoupil do Nemocnice Prostějov (tehdy SZZ).

Co dodat? Ani po mém odchodu se situace firmy Rolný nezlepšila. Hotové výrobky se hromadily na skladech, v dílnách seděly už i mnohdy nepříliš kvalifikované šičky z Ukrajiny. Začátkem roku 1997 pan Rolný zastavil výrobu. Nastal postupný rozprodej výrobků i strojů. Budovu nakonec koupil Okresní úřad, znovu ji celou totálně zrekonstruoval a od ledna roku 2000 zde sídlí Okresní archiv.

Pan ing. Arnošt Rolný v roce 2003 zemřel. Byl čestným občanem města Prostějova a rytířem dvou řádů. Čest jeho památce.

Rolný s.r.o

Již zaniklá společnost, která se zabývala výrobou špičkových pánských oděvů.