Gymnázium Jiřího Wolkera

Pozor! Tato stránka není nadále aktualizována. Pokračujte na nový web.

Gymnázium Jiřího Wolkera je úctyhodná škola s úctyhodnou stoletou historií. Oficiální stránky Gymnázia Jiřího Wolkera najdete zde.

V roce 1980 bylo všechno jinak. Ředitelem školy byl velmi přísný pedagog, který nás řádně kádroval - rifle obecně a vlasy u chlapců pod 2 cm nad límečkem byly naprosto nepřípustné (taky jsem se pochopitelně dostal do jeho "záznamů"). Prostě "pakárna", ale kdo by si z toho v našem věku co dělal. Odpovídalo to době - a nakonec nějaká ta přísnost být musí, bez ní se pořádek na tak velké škole jen těžko udrží...

Třídní profesorkou byla v naší 1.-4.E Mgr. Svatava Václavková. Učila nás biologii, zeměpis a speciální předmět, který by se asi dal nazvat "rodinnou výchovou". Ten se pochopitelně odehrával v obou oficiálních předmětech a byl velmi oblíben, protože oddaloval (nebo úplně rušil) zkoušení. Písemné a praktické testy paní třídní nám to pak řádně vynahradily. Obzvláště dobře si pamatuji na praktický test ze "šutrologie", který jsem naprosto zpackal. Biologie byla v podání paní profesorky poutavá a zeměpis byl můj koníček (hlavně mapy), takže jsem to vcelku dobře snášel.

Naprosto nejdůležitější byl pro mě ale od 3. ročníku předmět ZVOP (to není nic hanlivého - prostě "Základy výroby a odborné přípravy"). Tehdy nás, kteří jsme si zvolili odbornost "Programování a počítačové systémy", začal učit manžel paní třídní Ing. Alois Václavek. To pro mě, do té doby přesvědčeného kartografa, mělo fatální následky. Prostě jsem těm mašinám binárním propadl a programování se stalo mou nejoblíbenějším školní činností. Dokonce jsem ve "čtrťáku" napsal kompilátor jakéhosi pseudo-assembleru "FIP". Zasvěcení vědí, pro ty ostatní vysvětlení - "FIktývny Počítač" (Slováci byli v oblasti IT vždycky dobří). Naprosto neomaleně jsem s tímto "produktem" zvítězil ve školním kole SOČ - obor učební pomůcky - za což se dnes svým spolusoutěžícím omlouvám. Počítače byly prostě vždy fascinující a porotu více jak 1000 řádkový zdroják překladače (ve Fortranu) fascinoval asi velmi. V krajském kole jsem pak zase velmi rychle vyhučel já.

Nezapomenutelnými profesory jsou pro mne již zesnulý tělocvikář Karel Obadal (KTO), jediný tělocvikář, se kterým jsme vycházel - respektoval (ne)schopnosti člověka víc jak osnovy. Boxer a šachista Václav Provazník nás provedl (společnými) počátky ZVOP. PhDr. Eliášová nás učila česky a německy (první dva roky), a to velmi důkladně. Profesor Šafařík - dějepis a tehdy divoká občanská nauka byly v jeho podání taky dost důkladné a "občanka" snesitelná. Ing. Hoch - roztržitý fyzikář s jeho slavnou průpovídkou: "Když se na vás tak dívám, nevím co dělat mám." Profesorka Srostlíková, která mi dala trojku z maturitní písemky z češtiny (prý byla určitě opsaná - pro její "žurnalistický styl"). Fakt jsem to neopsal. A další - není v mých silách jmenovat všechny - ale cosi jsem se tu naučil.

Naše třída byla "experimentální". Asi proto nás bylo jen osm kluků a děvčat hned 30 (ve skutečnosti to bylo tím ZVOPem). Dobrá parta se z nás stala až před maturitou - no a pak jsme se rozešli. Moje kroky sebevědomě zamířily za počítači na VUT do Brna.

Gymnázium Jiřího Wolkera

Nesmrtelný ústav